Ahoj!

Jsem Jakub Mrozek a možná mě znáte z facebookové stránky Dundee vs. svět.
V době, kdy tohle píšu, mám přesně 12 týdnů do odletu do Ulánbátaru, hlavního města Mongolska, kde by měla začít moje dlouhá cesta kolem světa. Vidíte, i tady píšu raději „měla začít“ a ne „začne“, protože si to stále nedokážu představit.

Něco málo na začátek

K cestování jsem se totiž dostal teprve nedávno, před necelými 3 roky, když mě jednoho dne napadlo, že bych si mohl udělat výlet na kole z Prahy až k moři. A tak jsem se vydal do nejbližší cykloprodejny, koupil si to levné kolo, k tomu stan, ešus, brašny a další věci, a po mnoha letech se poprvé posadil do sedla. „Do Itálie je to jen 1000 km, za týden tam budu, když trochu pohnu, možná i dřív”, říkal jsem si tehdy optimisticky, nemalé obezitě navzdory. Píše se 2. srpen 2014, 10 hodin ráno a slavnostně vyjíždím na svém přetíženém kole vstříc lepším zítřkům! Držte si kloubouky, dobrodružství začíná! Yeah!

A hned druhý den jsem se musel kvůli naprostému vyčerpání vrátit zpět. Ještě v Praze jsem narazil na šílený kopec v Kunratickém lese, který mě vyčerpal na zbytek dne. Pamatuji si jen hrozné vedro a také to, jak se snažím vytlačit přetížené kolo na kopec dřív, než to zvládnou kolem mě procházející maminy s kočárky, které se tam vydaly na procházku. Okolí Prahy jsem opustil až po 4 hodinách a za celý den jsem se dostal jen 38 km za Prahu. Navíc mi bylo celý den špatně a nic jsem nesnědl, večer jsem jen zalezl do místního lesa, rozbalil stan a hned usnul. Ráno jsem se nemohl skoro pohnout, dojel jsem asi 6 km na vlakové nádraží a rozhodl jsem se celý výlet ukončit. Smutný konec nadějného cyklisty.

Jenže hned další den jsem začal přemýšlet o tom, že to zkusím ještě jednou. Přece to nemůže být tak složité, ne? Takže to zkusím za rok znova? Potrénuji a tentokrát to dopadne dobře. A nebo to zkusím ještě tento rok? Za dva měsíce? Půjde to? Nebo už za měsíc? Nebo příští týden?! Nebo hned zítra?! Sbalil jsem se a vyjel znova. Nebudu vás napínat, stálo to hodně úsilí, ale po těch 10 dnech jsem opravdu stál v Terstu a nevěřícně pozoroval při západu slunce v dálce plující nákladní lodě. No doják jako prase, Mirka Spáčilová by v hodnocení pod 60% nešla. Fotopříběh z celého výletu můžete vidět v mém albu Do Itálie na kole.

O rok později jsem se rozhodl navázat a pokračoval z Itálie do Řecka, další rok z Řecka do Turecka a o pár měsíců později z Bulharska až do hlavního města Ázerbájdžánu. Během cest po Evropě a Asii jsem si udělal ještě malý výlet po západní Austrálii. Letos jsem měl navázat a pokračovat přes Írán dále, ale místo toho jsem se rozhodl vydat na mnohem delší cestu kolem světa.

Cesta kolem světa?

Povím vám příběh.

(bude pokračování)