Po 400 km, bulharských horách, jednom defektu a nespočtu zkonzumovaných much jsem se dostal až ... na start.
V Turecku se mi líbí více než u sousedů. Alespoň jednou denně mi zastaví nějaká dodávka, řidič se mě snaží naložit a je nesmírně překvapený, když nechci svézt. Vždy mám pocit, že si myslí, že jsem tak chudý, že nemám ani na autobus, a tak musím jet na kole. A já se snažím vysvětlit, že to není trest, ale zábava, ale moc mi asi nevěří.
