První bulharská etapa je za mnou! Do Burgasu jsem letěl s dovolenkáři od cestovky. Ti se poznají tak, že po přistání odmění pilota mohutným potleskem. Kdybychom nemuseli mít zapnuté bezpečnostní pásy, možná by následovala i mexická vlna.

První etapa je vždy přežívací. Na jejím konci už téměř nejevím známky života. Takže se stane třeba to, že bezmyšlenkovitě v obchodě vkládám zboží do své tašky a ne do košíku. Možná vás to překvapí, ale odpověď ochrance „chtěl jsem si jen vyzkoušet, jestli se to tam vejde“ nezní příliš věrohodně. Obzvláště, když u sebe nemáte peníze, protože si je zapomenete v apartmánu.

Náladu mi tak zlepšily až závody lodiček (na obrazku). A taky to, že bydlím u předpředloňské miss Bulharska.