Japonsko - Osaka jaro 2018

Pět dní v Tokiu uteklo rychle, a tak jsme se přesunuli na jih do Osaky. Já už se dlouho dopředu těšil na to, že si užiju jízdu ve slavném šinkansenu! Jezdí rychlostí až 320 km/h, což je pro Japonce stále málo, a tak staví vedle další trať, kde budou vlaky mezi Tokiem a Osakou lítat rychlostí až 500 km za hodinu. Vlaky jsou velmi tiché, pohodlné, mají podstatně větší prostor na nohy, je v nich radost cestovat! Mezi Tokiem a Osakou jezdí co 10 -15 minut, takže místo vždy najdete. Zatímco já jsem si až s dětskou radostí prohlížel ikonické vlaky (přeci jen v Česku máme o trochu pomalejší, že), 睿 vlezla do prvního a hned usnula, protože rychlejšími vlaky jezdila v Číně už před 10 lety do školy.

Stanice Umeda, odkud vyjíždějí vlaky do různých směrů. Před vlakem vzorně postává řidič(ka) v uniformě a bílých rukavicích připraven(a) odpovídat na dotazy zvědavých cestujících.

Japonsko je země s pravidly na všechno, takže i v metru máte přesně nakresleno, kudy máte jít a kde máte stát. Zatímco 睿 vychovaná v totalitním režimu všude vzorně cupitala podle nakreslených linek, já jsem občas projevil rebelii a z dráhy vykročil podobně jako dívka vepředu.

Pokud je o jídlo, tak jeden z problémů při cestování je v tom, že často nerozumím tomu, co je napsáno v jídelním lístku. Většinou je vše v cizím jazyce (a v Asii málokdy latinkou) a bez obrázků. Japonci tohle vyřešili. Kromě toho, že v oblíbených sushi restauracích kolem vás jídlo jezdí na pásu, a co se vám líbí, to si vezemete, tak jsou v Japonsku oblíbené gumové modely jídel, které si můžete před restauracemi prohlédnout.

Japonské muzeum bydlení. Takhle vypadal japonský byt před 100 lety.

Nebo takhle.

A takhle vypadlo místo, kde se jedlo.

Dívky si mohou zapůjčit kimono a chvíli v některém z domů bydlet podobně jako tahle japonská rodina. O kimonu více v příštím albu z Kjóta.

Osacký hrad.

Kousek od něj si můžete vyzkoušet, jak se hrad bránil. Ve zbrani ale nejsou náboje a kolem nešli žádní lidé, takže idyla je jen částečná.

Zahrady u hradu.

Chrám Shittenoji.

Chrám Shittenoji ještě jednou. Je to jeden z nejstarších chrámů v Japonsku.

A ještě jednou. Všude je ohromné ticho. Místo je bez turistů, i když je hlavní turistická sezóna.

Most Sori.

Staré a nové Japonsko.

Pokud chcete vidět Sochu Svobody, nemusíte nutně do New Yorku. V Japonsku je mají občas u zastávky vlaku.

Podobně jako v Číně, i v Japonsku jsou nesmírně oblíbená jízdní kola. Zatímco v Číně je populárnější sdílení kol, tady v Japonsku jsou kola něco jako spotřební zboží. Je tady mnoho obchodů s koly a dají se pořídit i za ceny v přepočtu kolem 1000 Kč i méně. Pokud se budete procházet nočními japonskými městy, budou vás míjet hlavně muži v oblecích a na kole, kteří se vrací z práce a vezou si v předním košíku svůj kufřík.

Protože co je v Japonsku opravdu hodně drahé, to je doprava. Tohle na obrázku není kolona aut s prezidentem, takhle vypadají v Japonsku běžné taxíky. Všichni taxikáři mají oblek a bílé rukavičky. Jezdí tady i Uber. Z legrace jsem zkoušel, kolik by měl stálo taxi z letiště do ubytování a bylo by to kolem 7000 Kč. Takže dobrá zpráva, pokud potřebujete ušetřit prostor v telefonu, můžete smazat všechny aplikace pro taxi, tady je nejspíš nevyužijete.

Tempozan Ferris Wheel, jedno z největších ruských kol na světě.

Výhled na přístav z ruského kola na osacký přístav. Některé kabiny jsou kompletně prosklené včetně podlahy, což ocenila zejména 睿, která se celých 20 minut křečovitě držela zábradlí.

Ještě lepší je ale ruské kolo HEP FIVE, které je postaveno na sedmipatrovém obchodním centru. A vůbec nejlepší je večer, když se posádka kabiny ocitne v nejvyšším místě a celé kolo na chvíli zhasne. V prosklené kabině to vypadá jako kdyby člověk stál nad celým městem a kolem něho nebyly žádné zábrany. Pro mě jeden z nejlepších zážitků z celého Japonsko, podobně jako pro 睿, která se extrémně bojí výšek.

Osaka v podvečer focená z vyhlídky na Umeda Sky building. To jsou zvláštní dvě budovy, mezi kterými můžete projet proskleným eskalátorem 170 metrů nad zemí. Pro 睿 opět velký zážitek.

Ale pokud se člověk bojí výšek, může jít do spodních pater prohlížet si japonská auta. Jen tam není moc prostoru, takže auta jsou zavěšena i na stěnách.

Pokud chce člověk utéct z ruchu velkoměsta, může jít ven hledat třeba koaly do místní zoo.

Mně se ale více líbilo japonské muzeum vědy. Na několika patrech je tady ohromné množství různých přístrojů, na kterých si může člověk vyzkoušet všechny možné fyzikální jevy.

Nebo pozorovat roboty, kteří vám složí Rubikovu kostku.

Věž Tsutenkaku.

Japonské restaurace poblíž Tsutenkaku.

Japonské restaurace poblíž Tsutenkaku.

To nejznámější z Osaky je ale čtvrť Dōtonbori s ikonickou postavou Glica.

Osaka je totiž kuchyně Japonska, prý je tady nejlepší jídlo v celém Japonsku (a Japonci sebejistě říkají, že i na světě).

A dalšími postavičkami na okolních budovách, třeba Spidermanem.

Některé druhy potravin se nesměly po staletí vyvážet jako národní bohatství a stojí astronomické sumy. Všude kolem najdete spoustu restaurací, u kterých hned zvenčí potkáte, co za speciality tam najdete.