Do Nagasaki bych nejspíš nikdy nejel, nebýt jednoho profesora na VŠE a jeho předmětu o dějinách 20. století. Byl to nepochybně nejlepší vyučující, kterého jsem kdy měl, protože ve mně svým působením dokázal vytvořit zájem o obor, o který bych jinak zájem neměl. Když jsem tedy přemýšlel o tom, která místa v Japonsku navštívím, Hirošimu a Nagasaki vynechat nešlo.
Procházel jsem se zrovna Peace parkem, který je kousek od hypocentra, místa, kde atomová bomba explodovala. Park je tvořen sochami, které Nagasaki darovaly různé země, a když jsem si prohlížel jednu ze soch nedaleko od té, kterou darovalo Československo, přišel za mnou tenhle pán na fotce a nabídl mi, že mě se sochou vyfotí, což také udělal. Lámanou japonskočeskoangličtinou jsme si začali povídat a když mi dal ještě svojí vizitku, tak jsem zjistil, že jsme před pomníkem, který je jeho a že ten pán není jen tak někdo.
Byl 9. srpen 1945 a Inosuke Hayasakiho, kterému bylo 14, pracoval kousek od centra Nagasaki v továrně. Chvíli poté, co přišel do práce, se rozezněl alarm a všichni utekli do krytu proti bombardování, o pár desítek minut později byl poplach odvolán, protože Japonci zpozorovali jen 3 letadla a mysleli si, že jde o průzkum a nebezpečí nehrozí a Hayasaki se vrátil do práce. Necelou hodinu před polednem dostal Hayasaki příkaz, aby odešel do jedné budovy upravit kolo motoru. Nad Nagasaki, které bylo přidáno mezi potenciální cíle atomového útoku teprve nedávno a pouze jako záložní cíl, už kroužil americký bombardér a hledal plánované místo útoku. Ten měl být už odvolán, ale pilot na poslední chvíli cíl uviděl a bombu odhodil.
O vteřinu později, kdy vešel do budovy, celé Nagasaki zahalilo modrobílé světlo, právě vybuchla 500 metrů nad Nagasaki atomová bomba. Hayasaki byl 1,1 km od hypocentra a tlaková vlna ho odhodila 8 metrů, silné sloupy budovy ho však ochránily před ozářením. Jeho oblečení bylo sežehnuté, ale výbuch přežil. Dalších 20 minut nic neviděl ani neslyšel, vše kolem bylo zahaleno v kouři a mračnu. Pak se začalo vyjasňovat, a tak mohl vyjít z budovy ven. Všechny budovy byly zničené, jeho kolegové a spolužáci byli ihned mrtví. V celém Nagasaki byly domy ze dřeva, takže pokud někdo náhodou přežil, tak následně zahynul v plamenech. Přímo na místě nebo na následky zahynulo 80 000 lidí.
Hayasaki procházel dále a postupně začal potkávat znetvořené přeživší. Ti ho žádali o vodu, a tak pro ní běhal a dával ji ostatním lidem, ačkoliv dostal od někoho varování, aby to nedělal, protože je voda kontaminovaná. Všech 25 osob, kterým se takto snažil pomoci, o pár minut později skutečně zemřelo. To bylo a je pro něj nejtěžší, protože pak sám sebe musel nazývat vrahem. On si to však neuvědomil a v dané situaci chtěl lidem pomoci. Po pár hodinách přijel vlak pro přeživší, kterým odjel daleko od Nagasaki.
Dnes je mu 87, svůj čas tráví tím, že přednáší školákům a ostatním o tom, co prožil, a všechny varuje před následky jaderného zbrojení. A protože také všechny žádá, aby jeho příběh šířili dále, tak to dělám i já.
