Jak motivuji Poláky 10.9.2016

Jsem v Sinopu, přibližně v polovině celé tour. Poslední týden je to spíše pěší turistika kombinovaná s horolezectvím.

Za každou horou se stoupáním 10+% následuje hned stejné klesání. Takže nahoru se drápu minimálně hodinu a dole jsem za pár vteřin. To mi přijde nefér a mám pocit, že bych to měl někde reklamovat, že mám právní nárok alespoň na 15 minut klidného a nerušeného sjezdu. Ale přináší to i příjemné komplikace: už nemůžu nosit kalhoty bez pásku.

Včera jsem narazil na prvního cyklistu. Přijížděl z Ukrajiny a Gruzie a mířil zpět do Polska. Udělali jsme si fotku a hezky si popovídali. Pak se mě ptal, jak dlouho ještě tato prudká stoupání a klesání budou. Prý jestli ještě tak 60 nebo 70 km. Tak jsem mu řekl, že asi tak ještě 600 až 700 km. Jeho vyděšených výraz jsem se pokusil napravit doplněním, že je to tady ale pěkné, že bude mít spoustu dobrých fotek a tak. Jen mávnul rukou a beze slov odjel. Musím se naučit více lidi motivovat.