Před pár lety jsem viděl fotografii barmských chrámů při východu slunce a nad nimi množství horkovzdušných balónů. Nejprve jsem si myslel, že je to jen kvalitní úprava Photoshopem, ale ukázalo se, že to místo opravdu existuje a můj hlavní cíl cesty Myanmarem se stal Bagan.

Dlouho před východem slunce jsem si tedy půjčil e-bike a vydal se na jedno z doporučovaných míst, kde lze východ slunce sledovat. Ale abych pravdu řekl, tolik mě to nenadchlo. Mnoho lepší by to bylo z toho balónu! V období čínského nového roku jsou většinou všechny letenky vyprodané dlouho dopředu, ale protože kvůli koronaviru Asiaté necestují, bylo možné sehnat letenku už na tento týden.

Je 5 ráno, 940. den na cestě, a u hotelu pro mě zastavuje minibus, který mě a dalších 9 pasažérů odváží noční krajinou někam do polí. Zde nejprve dostáváme snídani a poté i instruktáž, jak se nahoře chovat. Poté sledujeme, jak se balóny připravují ke vzletu a dostávají svůj typický vzhled. Poté vlezeme do archy a pomalu stoupáme vzhůru.

Kolem nás jsou další desítky balóny a všechny stoupají synchronně vzhůru. Létáme velmi nízko nad pagodami, člověk má chvílemi pocit, že se jich může dotknout. Vyzkoušíme pohled na Bangan až ze 700 metrů a najednou jsou všechny balóny pod námi. Vracíme se zase zpátky a na obzoru se začíná objevovat červené slunce. Viděl jsem toho během posledních 2,5 let ve východní a jihovýchodní Asii opravdu hodně, ale jen těžko se dá něco z toho srovnávat s tím, co člověk zažívá tady, když je v otevřeném balónu, sto metrů nad zemí a pozoruje východ slunce nad starými pagodami a chrámy. Kolem mě je dalších 9 pasažérů, z nichž tak polovina obtížně zadržuje dojetí.

Létáme takto hodinu. Pak balón pomalu klesá a jemně dosedá do pole. Vylezeme z archy, dostáváme certifikát o letu a také šampaňské v neomezeném množství. Poté nás rozvezou zpět do hotelů a pak ještě potřeba asi 2 dny na vzpamatování 🙂