Jak se utíká ze Severní Koreje 20.7.2018

Uvnitř této budovy, banky IBK, je zvláštní kavárna, kterou založil před 4 roky Joseph Park, jeden ze severokorejských uprchlíků. Zaměstnává další uprchlíky z KLDR, kteří se zde učí adaptovat na nový život v Jižní Koreji. Chtěl jsem se tam dnes podívat, ale ochranka budovy mě dál nepustila, kavárna je dostupná jen zaměstnancům banky.

Tady končí cesta, která začíná o pár kilometrů dále na sever, na hranicích Severní Koreji a Číny. Pokud chtějí Severokorejci z totalitní země utéct, cesta vede nejčastěji přes řeku Tuman do Číny. Tu se pokusí překročit buď sami, a pak je velká šance, že je někdo zastřelí, a nebo s převaděčem, na což potřebují mnoho peněz. Po překročení hranic jsou severokorejské ženy často prodány kuplířům, u kterých si několik měsíců nebo i let vydělávají prostitucí na další cestu. Jakmile mají peníze (před 10 roky bylo potřeba 2 tis. dolarů), kontaktují některou z organizací tady v Soulu, která jim pomůže dále. Na útěku jednoho Severokorejce se podílí i 200 lidí.

Dále se musí uprchlíci dostat přes celou Čínu až na hranice s Laosem. To je docela náročné, třeba jízdenky na vlak se vydávají k cestovnímu pasu, což pro ně nepřipadá v úvahu. Na jihu Číny v blízkosti hranic je navíc mnoho kontrol, sám jsem tam musel mnohokrát pas ukazovat. Pokud policie uprchlíky chytí, následuje ihned deportace zpět do KLDR, kde jsou v lepším případě posláni do koncentračních táborů, v horším případě ihned popraveni.

Pokud se jim podaří přejít celou Čínu, musí se dále pomocí převaděčů dostat do Laosu. Jediná cesta vede přes džungli, kterou musí uprchlíci projít pěšky za tmy. Já jsem poznal pašeráky kousek vedle, na hranicích mezi Čínou a Vietnamem, když jsme čekali, až moji přítelkyni převedou zpět do Číny (tehdy ji to stálo v přepočtu 1000 Kč za jeden směr a musela čekat několik hodin, než zmizí čínské pohraniční hlídky).

Jakmile se dostanou do Laosu, musí ho celý projít až k hranicím s Thajskem. Po jejich překročení už zbývá jen cesta do Bangkoku na jihokorejskou ambasádu, kde automaticky dostanou politický azyl a letenku zpět do Koreje, ale už ne do Severní, ale do Jižní. Zde absolvují několikaměsíční kurz adaptace na nový život a poté už jsou volní. Velká část z nich tenhle přechod nezvládne, a právě proto vznikla organizace Yovel, která speciálně Severokorejce zaměstnává, ať už pro práci na poli, nebo právě tady v této kavárně.