V Mongolsku jsem třeba strávil několik dní s nomádskou rodinou uprostřed Gobi bez sprchy a internetu, Čínu jsem poznal dopodrobna díky čínské přítelkyni a v severním Vietnamu jsem projel přes tisíc kilometrů na motorce, přičemž motorku jsem poprvé v životě řídil až tam. Nebo jsem se tam náhodou setkal s místními pašeráky. Bylo to pestré :-)
Těch 100 dní mě docela dost změnilo. Názory, návyky, koníčky. Před pár dny jsem tady v Hanoi potkal jednu Vietnamku, která vystudovala umění a grafiku. Chtěl jsem po ní, aby mě naučila základy malování. Takže jsem od ní dostal 3 a půl hodiny tvrdého drilu. Ona mě učila kreslit a já ji učil říkat fráze jako “jde ti to dobře” a další slova chvály, které Vietnamci neznají. Ale od té doby mě kreslení začalo bavit, je to příjemný relax a nový koníček, jednoho dne možná budu schopný namalovat postavu člověka tak, že to nebude vypadat jako nahodilé seskupení koleček a čtverečků.
Největší změna ale proběhla ve vztahu k lidem. Jsem mnohem více komunikativní, otevřenější, přátelštější. Poznal jsme spoustu zajímavých lidí, které jsem si pak přidal na Facebook mezi přátelé, především z Mongolska a Vietnamu. Díky tomu teď mám celý Facebook plný mongolštiny a vietnamštiny, vůbec ničemu nerozumím, takže už nemá smysl Facebook zapínat. Tip pro vás, jak se vypořádat s prokrastinací!
Abych pravdu řekl, tak mě moc nebaví chodit na turistická místa, naopak jsem rád v místě, kam žádní turisté nejezdí. Mnohem více mi připadá zajímavější mít zážitky přímo s místními a nejen na povrchní úrovni. Můžete si přečíst o tom, že je v Číně cenzura internetu, ale to není totéž, jako když se osobně zeptáte nějakého Číňana co si myslí o cenzuře Wikipedie a Facebooku a on vám odpoví, že je to správné, protože je na internetu spoustu zla a lidé by neměli mít přístup k nepřátelským informacím. Můžete si přečíst o tom, jak kdysi byla v Číně politika jednoho dítětě, kdy páry směly mít jen jedno dítě, ale to není totéž, jako když vám drobná Číňanka začne vyprávět, jak jejím rodičům úředníci vyhrožovali pokutou a vyhozením z práce, pokud si její matka i přes zákaz druhé dítě pořídí. A mimochodem tahle politika v Číně platí pořád, jen nově mohou mít Číňané děti dvě a pokud by chtěli mít třetí, mohou dostat i několikamilionovou pokutu a dostat se do řady problémů. Zní to z pohledu občana demokratické evropské země jako sci-fi, že?
Rozhodl jsem se proto trochu tuhle stránku předělat a zaměřit se mnohem více na samotné lidi. Více se budu věnovat albu “1000 nejzajímavějších lidí, které jsem potkal”, staré popisky k fotkám přepíšu a nové budou jiné. Budu o nich psát mnohem více, hlavně o tom, co je spojeno s nimi, jejich zemí a co je jiné než u nás. A taky přemýšlím o tom, že si budu lidi aktivně vyhledávat, když bude v místě, kde žije někdo zajímavý, tak mu nebo jí napíšu a uvidíme.
Jinak foto je s uberistou Ngọcem. Jednou jsem si omylem zavolat mototaxi a od té doby už nijak jinak do města nejezdím, kéž by tohle bylo i v Praze.
