Na jedné z prvních schůzek jsem jí slíbil, že ji po dvou letech vezmu do Prahy. Už to vypadalo, že budu muset vysolit spoustu peněz za letenky, naštěstí mě zachránil jeden Vietnamec, který před lety studoval v Česku a Prahu si natolik zamiloval, že tak pojmenoval i svůj nově otevřený hotel, splnit slib tedy bylo levné a vlk (睿) se nažral a koza (já) zůstala celá, jak se hezky říká. Za ty dva roky, co jsme na hranicích byli poprvé, jsme se oba hodně změnili. 睿 už neběhá přes hranice s pašeráky, ale přechází přes hranice nudně s vízem. K hranicím už také nejezdí celonočním vlakem, ale hezky po čínsku rychlovlakem. A také už nepracuje v pojišťovně, ale je učitelkou angličtiny, i když tedy anglicky neumí.
Já se také změnil. Když jsem poprvé překročil hranice do Vietnamu, myslel jsem si, že úplně každý Vietnamec na světě má svoji večerku. O to více mě šokovalo, že bylo po 9 večer a téměř všude bylo zavřeno. Hlad mě tehdy vyhnal ven něco ulovit a já jsem zapadl do první restaurace, která byla otevřena. Když jsem teď, po dvou letech, šel kolem, málem se mi zastavilo srdce. Hned vedle byla restaurace, kde svítily čínské znaky 狗肉. Dříve jsem bohužel nevěděl, co to je, dnes už to přečtu a přeložím a jsem rád, že jsem šel do té druhé otevřené. Raději vám ani nebudu psát, jaké maso se tam používá. Řeknu to takhle. Pokud někde ve Vietnamu uvidíte v logu smějícího se pejska a tyhle znaky, doporučuji jít jinam, protože kdyby ještě žil, tak by si vás pak Zdeněk Srstka mezi přátelé na Facebooku nepřidal.
Tentokrát jsem si poprvé půjčoval motorku z klasické půjčovny, což bylo zajímavé, protože ke klasické smlouvě jsem dostal podrobné instrukce, co dělat, když mě stopne policie. Po zastavení vyndat klíče a demonstrovat tak svoji sílu, rozhodně s nimi nikdy nemluvit anglicky, ale výhradně česky, protože někteří už anglicky umí, a za žádnou cenu jim nedávat jakýkoliv doklad, pouze ukázat. Prostě na ně mluvit 15 minut česky a prý to vzdají. Mezinárodní řidičák si stáhnout někde z internetu a jako klasický řidičák prý můžu použít moji průkazku z tchajwanské prádelny, která je celá v čínštině a tak si ji nemohou přeložit. Prostě Vietnam.
Za ten téměř měsíc, co jsem ve Vietnamu teď strávil, jsem chtěl navštívit především jedno místo. Legendární okruh Ha Giang, jedno z nejkrásnějších míst jihovýchodní Asie. Už jsem byl dvakrát ve stejnojmenném městě, ale pokaždé jsem se nemohl na okruh vydat kvůli počasí. Letos se počasí umoudřilo a já vám tedy posílám pár neupravených fotek z místa, které je možná vůbec nejkrásnější z celého Vietnamu (najdete ve fotoalbu).
